Historie a práce našich psů
Polský honič
Polský honič je staré plemeno uznané FCI v roce 2006 ( v Polsku už od roku 1983 ).
Minimálně však již 100 let provází polské myslivce v jejich bohatých lovištích. Je velmi těžké určit období kdy se jedná již o Polského honiče nebo o psa, který se přibližuje k dnešnímu vzorci tohoto plemene. Nejdůležitější je to, že přes veškeré historické překážky (národní povstání ve XIV. stol., I. a II. světová válka, změny hranic, nástup komunistické moci po roce 1945) tohle plemeno přežilo a vytrvalo. Stalo se to hlavně díky jejich kvalitám a pracovním výsledkům. Po II. Světové válce se nacházelo hlavně v oblasti Polských hor Biesczady, Pieniny, Tatry dohromady s Podhalem. Polský honič se dnes chová ve třech barevných rázech. Černý s pálením ( blíží se 90% ), hnědý s pálením ( kolem 10 % ), rezavý ( 1-2 % ). Barevné rázy ( hnědý a rezavý ) jsou trvalým znakem a dokládají tímto bohatou historii Polské lovecké kynologie.
Předchůdci dnešních Polských honičů byli využívaní v Polsku na lov téměř veškeré zvěře. Od zajíce až po medvěda. V dávné historii určitým specifickým rysem byly jeho pracovní vlohy a do určité míry jednotné znaky typu. Nebyli používání jen tak nějací psi. Byli striktně vybírání pouze psi o silné vůli lovit. Selekce byla velmi přísná a tvrdá. Hlavním kritériem byla vytrvalost vyhánění a nahánění pronásledované zvěře. Pouze ti psi, kteří dokázali vytrvale pronásledovat naháněnou zvěř a celou dobu ji hlásit nebo vyhánět zvěr na lovce byly používány pro lov. Pes byl povinen nahánět a vyhánět zvěr do jejího vyčerpání. V dávné minulosti se v Polsku vybírali do loveckých smeček pouze ti psi, kteři měli nízký tón a projev hlášení naháněné zvěře aby těšily tak sluch lovců. Takoví lovečtí psi, byli ozdobou lovů šlechty v té době. Z těchto psů se později vyvinuli polské typy honičů a jsou jistě pokrevně příbuzní s jinými plemeny plemeny honičů střední Evropy. Ještě dneska vidíme velikou podobnost u Slovenského kopova nebo Rakouského hladkosrstého honiče ( brandl braka ).
Polský honič se velmi dobře uplatňuje při lovu ať už společném nebo individuálním. Jeho velikost, pohyblivost, vytrvalost, obrovská chuť pracovat a hlavně přemýšlení při práci dělá z tohoto plemene ideálního psa na lov černé zvěře i když v minulosti se s ním lovila věškerá spárkatá zvěř. Polský honič se dnes používá jako specialista na zvěř černou, které má dávat vždy přednost při nahanění a vyhánění .Dále se dnes intenzivně používá k dosledu sparkaté zvěře. Díky jeho tzv. univerzálnosti v tomoto směru kdy je schopen jak zvěř honit a vyhánět ale i dohledat je vysoce ceněn jako lovecký pes a svědčí tak i o profesionalitě svého vůdce. Dosled po stopě nebo pobarvené stopě mu nesmí dělat žádné problémy protože pes používá stejné smysly, které používá při nahánění a vyhánění. Velmi dobře připravený Polský honič odvádí při dosledu stejně dobrou práci jako jiná plemena k tomu určená. Polský honič musí uspět při zkoušce z výkonu v dosledu spárkaté zvěře aby získal loveckou upotřebitelnost.
Polští honiči nejsou a ani v minulosti nebyli používání při lovu černé zvěře na přímý kontakt souboje s touto zvěří. Takové plemena a jejich kříženci tady byli jsou a budou. Polský honič má najít a celou dobu intenzivně hlásit přtítomnost zvěře v krytu kde ji nalezne, tuto zvěř vyhnat na lovce nebo držet tuto zvěř na místě do našeho příchodu ve spolupráci s jinými psy bez zbytečného se vystavování nebezpečí zranění ze strany například divočáka. Plukovník Józef Pawlusiewicz, kterému dneska vděčíme za zachování a vzkřísení tohoto plemene po II. Světové válce napsal o lovu s těmito psy : ,,... psy důsledně hlásí a udržují si dostatečnou vzdálenost od vzteklých divočáků. Klidně zvedáš svou zbraň chytáš v oku nejsilnějši kus a mířiš mu za slech”.
- Velikost
Polský honič je pes středního vzrůstu. Dle standartu pes kohoutková výška 55 – 59 cm a fena 50 – 55 cm. Dovoluje mu to maximální pohyblivost, hbitost a dostatečnou sílu k práci na černé zvěři, kdy je schopen si udržet dostatečnou vzdálenost ale zároveň je schopen tuto zvěř dostat do pohybu nebo udržet na místě. Na rozdíl od většího Polského ogara je Polský honič rychlejší a hbitější což předsatvuje pro něho obrovskou výhodu při útoku divočáka. Nicméně nemůžeme upřít zkušeným Polským ogarům jejich přednosti při lovu spárkaté zvěře. Je třeba si uvědomit, že než bude Polský honič hlásit a doléhat na tlupu divočáků musí překonat nemalou vzdálenost a vyvinout velké úsilí v těžkém teréně. ( Vývraty, podmáčený, těžký, nerovný terén, vysoký sníh ). Polský honič vzhledem ke své ideální výšce bude mít převahu v překonání těžkého terénu oproti jiným vzrůstem menším plemenům. Rychleji prohledají větší plochu území a s rozumem a dostatkem sil bude tvrdě a vytrvale ohrožovat divočáky v jejich krytu z několika metrové vzdálenosti čekajíc na každou chybu divočáka aby ho mohl uvézt do pohybu a vyhnat z krytu nebo držet na místě do přichodu lovce a umožnit mu tak úspěšný lov aniž by tak ohrozil svůj život právě proto, že toto plemeno velmi důsledně při práci myslí a udržuje bezpečnou vzdálenost od ohroženého divočáka bývá i málo zraněných psů. Což je důležitá a vynikající vlastnost tohoto plemene.
- Vzhled
Polští myslivci upřednostňují středně velké kompaktní psy silné kostry ale ne těžké. Odolné a pohyblivé formát těla 9 : 10, vyžaduje se hluboký hrudník, optimální nasavalení, silný pohyb, správné úhlení předních a zadních končetin. Krátká přiléhavá srst s hustou podsadou. Takového psa budeme potřebovat- vytrvalého v nahánění a vyhánění zvěře v těžkých terénech v podzimním a zimním období při společných lovech.
Teď jsme vám popsali fyzické vlastnosti Polského honiče a pojdmě se podívat na nejdůležitější vlastnosti, kterými získáme vynikajícího loveckého psa a tou jsou lovecká vášeň a inteligence.
Lovecká vášeň
Přirozený talent, vrozená touha lovit, správné lovecké instinkty, temperament podpořený velkou odvahou, tvrdá a silná psychika ( která umožňuje plemeni čelit tak těžkému a silnému spoupeři jako je divočák ) je nezbytná pro dobrou práci v lese. Dále inteligence, schopnost rychle se učit z vlastních zkušeností a přizpůsobit se okolnostem.
Co máme ze psa se silnou loveckou vášní, který je téměř pokaždé potrhaný od divočáka a musí se šít a nepoučí se ze setkání s tímto černým řitířem? Lovecká vášeň pohání psa k práci a inteligence pomáhá efektivně a bez zbytečného vystavování se nebezpečí úrazu splnit úkol. Chuť útočit, ovládnout divočáka je výsledkem vášně ale způsob práce při černé zvěři je projevem pudu sebezáchovy a inteligence psa.
Při práci Polského honiče během lovu měli bychom věnovat pozornost těmto prvkům :
- Široké a hluboké prohledávání prostoru
Od Polského honiče se vyžaduje prostorově široké a hluboké prohledávání terénu před linií naháňky. Nemůže běhat kolem vůdce v dosahu jeho zraku a snažit se ho doprovázet. Lov na naháňkách není procházka. Pes musí najít zvěř a to nejlépe po jejich stopách, zálehu a nalezenou zvěř intenzivně hlásit a ještě podle specifického projevu hlášení bychom měli určit o jaký druh zvěře jde.
- Neunávné, důsledné útočení na zvěř
Zásdní vlastnost Polského honiče. Obratnost v útočení na zvěř není v bezprostředním kontaktu psa, strhávání zvěře atd. Má správně vypadat tak, že pes zastaví nebo vyžene zvěř na linii střelců. Polský honič je pes nesmírně obratný a velmi rychlý. Dokáže během okamžiku přiskočit ke zvěři a donutit ji se pohnout a zároveň se velmi rychle vzdálit aby nedošlo ke zranění psa. Správný a chovateli upřednostňovaný je přistup psa ze zadu zvlášť při kontaktu s divočákem aby nenarazil na bezprostřední útok divočáka. Důležité je neustále udržovat bezpečnou vzdálenost. Polský honič samozřejmě při útoku zejména na černou zvěř používá specifický donucovací prostředek aby ji uvedl do pohybu, kdy se zakusuje do zadních částí běhů divočáka a zároveň se tím vyhýbá nebezpečnému útoku vzteklého divočáka. Od psa se vyžaduje aby byl schopen zadržet a udržet raněný kus zvěře ( pes musí vědět jak moc je zvěř zraněná a jestli má na to aby daný kus udržel ). Je to důležité protože nám to umožní rychlé usmrcení raněné zvěře po odvolaní psa. Inteligentní pes pracuje takovým způsobem aby nedošlo k jeho poranění od zraněné a nebezpečné zvěře nebo minimalizuje takovou situaci.
- Hlášení nalezené zvěře
Hlášení psa nalezené zvěře v leči je velkou předností Polských honičů. Psi zvěř hlásí až po jejím nalezení ( kdy ji už pronásledují na viděnou ) maximálně úplně čerstvou stopu zvěře, kdy zvěř docházejí tím pádem si je vůdce a lovci naprosto jisti, že pes je ve zvěři. Tohle je vyjímečná vlastnost tohoto plemene, ostatně nejsou toho schopny všechna plemena a zvlášť při lovu. Polští honiči hlásí každý druh zvěře jiným hlasovým projevem. Máte tak možnost rozeznat podle hlasového projevu svého psa jaký druh zvěře pronásleduje a dokonce u zkušených psů poznáte zda je zvěř zraněná. Dlouhotrvající hlášení zvěře při pronásledování a stavění ji na místě zejména zraněné zvěře navíc umožňuje dalším psům přijít na pomoc při lovu. Při individuálním lovu zase podle stylu a způsobu hlášení víme co vidí pes a pomáhá nám to v lokalizaci psa v teréně. Psi mají lepši a hlubší hlasový projev než feny. Psi balamutící a psi kteří pracují potichu jsou z lovu vyřazováni. Jistou cahrakteristickou vlastností která je závislá na stavbě těla je síla a hlasový projev psa při hlášení zvěře. Čím nižší ale zároveň čistší tón tím lépe. Převahu zde budou mít psi nad fenami a psy o silné stavbě těla nad útlými psy. Důrazné a slyšitelné hlášení z větší vzdálenosti dává vůdci spoustu informací. Silný, čistý, čirý, ušlechtilý tón hlasu psa je důležitá často nedoceněná vlastnost. Vůdce musí umět číst hlasový projev svého psa. Jedna z velmi ceněných vlastností je hlášení mrtvého kusu zvěře při nalezení. Bohužel dneska se již vyskytují zřídka přirození hlásiči. Jsou to psi ktěří to dělají s chutí a s velkým zapálením bez donucení. Polský honič jako velmi inteligentní pes se rychle učí hlášení mrtvého kusu a je třeba na tom pracovat a udržovat tuto vlastnost u tohoto plemene.
- Spolupráce s ostatními psy při lovu
Polští honiči, kteří se učastní společných lovů nemají problém spolupráce s ostaními psy. Je to jedno z mála plemen, které je schopno jak samostané práce tak práce ve smečce. Polský honič si velmi rychle najde svou pozici ve smečce která mu dovoluje lépe a skutečně lovit. Je to nejvíc zřejmé právě když psy spolu pracují již delší dobu. Nicméně pevná hierarchie je vidět již po prvním loveckém dni.
- Orientace v prostředí
Mají až neuvěřitelnou orientaci v prostoru. Úplně vyjímečně se stane, že by se pes ztratil spíše pronásleduje zraněný kus který je schopen dalekého úprku a potom mu trochu trvá návrat k vůdci navíc nechce opustit zraněný kus. Navíc psy které nahánějí zvěř i několik kilometrů nemají žádný problém s návratem. Trochu problematické v tomto ohledu jsou mladí psi, kteří teprve sbírají své zkušenosti ale s přibývajícími zkušenostmi a věkem se napravují.
Ve všech výše poposaných vlastnostech Polského honiče bere hlavní úděl lovecká vášeň a inteligence. Lovecká vášeň a inteligence buduje v hlavní míře potenciál loveckého psa jakým je Polský honič. Dovoluje psovi skutečně a bezpečně lovit. Inteligentní pes se lépe učí a osvojuje si vlastnosti potřebné nejen při lovu ale zároveň v kjaždodenním životě. Přece se shodneme, že potřebujeme klidného, vyrovnaného a schopného psa každý den.
Polští myslivci jsou si dnes vědomi, že v jejich rukách je chlouba Polské myslivecké kynologie Polský honič. Plemeno se kterým jejich předci lovili ve svých zemích několik set let.
Lovu zdar, Darz Bór
Autor předseda SMGP Marek Kalka ( www.gonczypolski.org )
a Martin Mladý
